SILENT TEARS

Informační balíček

“Bez příběhů je ticho. Pokud neřekneme naše příběhy zůstáváme němé. Bez slyšení našich příběhů jsme neviditelné. Je to ještě těžší, když se příběhy těžko poslouchají a je nemožné si je představit.” – Belinda Mason 2015.

 

  1. Přehled projektu

Silent Tears je multimediální výstava mezinárodně uznávané fotografky Belindy Mason a umělkyň s postižením Dieter Knierim, Margherita Coppolino a Denise Beckwith.

Tiché slzy (Silent tears) padají v momentě, kdy se cítíme nejvíce osamělé, zranitelné a ztracené. Označují bod obratu k hledání naděje, jednoty a síly. Moc této výstavy spočívá v příbězích, které sdílejí účastnice, ženy s postižením, které byly vystaveny násilí a ženy, které přišly ke svému postižení násilím.

Národní australská složka výstavy má 25 účastnic a mezinárodní složka Silent Tears, která má být dokončena v roce 2017, bude obsahovat příběhy 25 žen s postižením, které pocházejí z pěti kontinentů a 20 zemí, včetně Nového Zélandu, Indonésie, Guatemaly, Mexika, Ekvádoru, Kanady, Německa, Ghany, Mali, Pákistánu, Samoi, USA, Irska, Anglie, Indie, Koreje, Dánska a Holandska.

Otevřená pozvánka k účasti na Silent Tears

Silent Tearsreprezentují násilí vůči ženám na celém světě a zajišťují, aby zažité zkušenosti a hlasy žen se zdravotním postižením, které prožívají násilí, byly zahrnuty do rozhovorů týkajících se násilí páchaného na všech ženách. Přitom se Silent Tears zastává definice násilí na ženách od Spojených národů (OSN), jako každého činu násilí založeného na rodové příslušnosti, který má za následek nebo může mít za následek fyzické, sexuální nebo duševní poškození nebo utrpení žen, včetně hrozeb takových činů, nátlaku nebo svévolného omezování svobody, ať už nastane ve veřejném nebo soukromém životě (OSN, Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách, 1993, s. 1).

Příběhy jsou důležitou součástí zahájení procesu hojení a jsou hlavní složkou strategii, zaměřených na zvýšení prevence násilí na ženách a dívkách se zdravotním postižením. Silent Tears poskytuje platformu pro sdílení příběhů žen s cílem posílit a dodat síly. To potvrzuje jejich zkušenosti a umožňuje jim oslovit širší komunitu s cílem posunout chápání a zvýšit povědomí o problematice násilí na ženách se zdravotním postižením. Účastnice Silent Tears ilustrují rozsah toho, co tvoří postižení, co tvoří násilí, protože jejich zkušenosti demonstrují prolínání kultury, pohlaví a identity.

Účastnice spolupracovaly jako protagonistky se třemi umělci, přičemž vytvořili díla založené na příbězích žen s postižením, jejichž zkušenosti zahrnují: psychologické, fyzické, emocionální, ekonomické a kulturní násilí. Sdíleli své příběhy, které zahrnují: domácí násilí, násilnou sterilizaci, psychické trauma, mrzačení ženských pohlavních orgánů a zanedbávání a sexuální zneužívání v rámci institucí nebo členy rodiny. Publikum může očekávat hlubší pochopení rozmanitosti násilí, diskriminace a přežití.

Silent Tears představují příležitost pro ženy s postižením, vyjádřit své zkušenosti s násilím nezpochybnitelným způsobem. Tento nezpochybnitelný přístup je jedinečný, protože většinou je břemenem obětí poskytnout důkazy o svých zkušenostech, s cílem získat různé formy podpory, které mohou být překážkou při získání skutečné podpory.

  1. Umělecká vize

Vystavení se násilí může normalizovat situaci pachatele, oběti a diváky. Silent Tears záměrně udržuje konstantní tlak prostřednictvím svého kurátorského přístupu. Každá žena byla vyfotografována každou ze tří umělkyň. Divák nejprve vidí dokumentární černobílé fotografie od Denise, které ilustrují každodenní život žen. Jsou zobrazeny doma, s rodinou nebo přáteli, ve scénách, které jsou nám všem známé. Vedle každého obrazu je možné si přečíst každý příběh jednotlivce, a přitom, jak to divák dělá, slyší tajemný zvuk vody a zvonkohry.

Divák se přesune do druhé části výstavy, kde se umělkyně Belinda soustředila na chvíli, kdy padají tiché slzy. Jde spíše o vnitřní portréty jako o ty vnější. Fotografie jsou uvedeny jako velké zavěšené obrazy, které znehybňují okamžik, zachycujíc v něm diváka. Transparentní materiály, na kterých jsou vytištěny obrázky, odrážejí neviditelnou, ale zároveň viditelnou povahu násilí na ženách. Vedle toho jak divák prochází kolem uměleckých děl, slyší každou ženu říkat slova, která se předtím četla.

Ve video instalaci na multi-obrazovce od umělkyně Dietera ožívají nehybné portréty a divák může vidět a slyšet všechny ženy, jak se hýbou a říkají najednou spolu se zvukem vody a zvonků. Je to významné, protože pokud by byly ženy ticho, zůstaly by němé. Aniž by byly jejich příběhy vyslyšeny, jsou neviditelné. Pro ty, kteří poslouchají, je to také těžké, zejména když se příběhy těžko poslouchají a často je i nemožné představit si je.

Film a fotografie hrají oceňovanou roli v upozorňování na kritickou situaci tichých obětí, poskytujíc významnou příležitost k pochopení a řízení. Přinášení svědectví o realitách v životech těchto žen by mělo být pro diváky nepříjemné a náročné. Když ženy se zdravotním postižením najdou odvahu mluvit o násilí, které zažili, často upadnou do zapomnění nebo jsou prostě vynechány z rozhovoru. Silent Tears jim dává příležitost vám říct, jak se přesně cítí.

Silent Tears zatnul do živého, a tak se zpřístupnila podpora pro diváky, účastníky a umělce. Obrazy, které jsme vytvořili, jsou zobrazeny v komunitě, v níž účastnice žijí, ozařujíc tak světlem tmavé zákoutí, o kterých by si mnozí raději přáli, aby zůstali neosvětlené. Obrázky nezobrazují násilí, ale to ani nemusí, místo toho vás zaujmou známou intimitou před odhalením skryté pravdy.

Je důležité, aby se přerušilo mlčení týkající se tématu násilí vůči lidem se zdravotním postižením a zejména témata násilí vůči ženám se zdravotním postižením, protože ticho zhoršuje naivitu. Bylo by naivní si myslet, že násilí se neděje na lidech s postižením a je ještě naivnější myslet si, že násilí nevytváří zdravotní postižení.

Silent Tears vytvářejí příležitost k tomu, aby se vzalo na vědomí násilí, které zažívají ženy se zdravotním postižením a pro vytvoření mostu pro lidi, aby začali svou cestu uvědomění, že násilí způsobuje zdravotní postižení. Silent Tears spojuje všechny ženy, které byly vystaveny násilí, v uvědomění, že v zkušenostech s násilím nejsou izolovány.

Silent Tears oslovuje a je přístupné pro lidi, kteří se identifikují jako; domorodí, kulturní a jazykově rozmanití, osoby se zdravotním postižením, lesbičky, gayové, bisexuálové, transsexuálové, intersexuální a homosexuální lidé, mládež a starší lidé. Výstava je ústředním bodem pro diskusi, vzdělávání a zvyšování povědomí – poskytuje impuls pro společenskou změnu. 

  1. Obsah výstavy

Financována Australskou radou pro umění a kurátorovaná Kon Gouriotisom OAM, Silent Tears zahájila na Mezinárodním fotografickém festivalu v Ballaratu v roce 2015 Sue Salthouse, z poradního panelu ministra pro snížení násilí na ženách. V březnu 2016 Silent Tears uspořádal obdobnou událost spolu s australskou vládou, australskou komisí pro lidská práva a CBM International, v rámci 60. zasedání Komise OSN o postavení žen v New Yorku v USA. V dubnu 2016 se umělkyně Belinda a Denise představili spolu s CBM v OSN v Ženevě, co se překrývalo s 10. výročím vzniku Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením. V dubnu 2016 byla výstava vystavena v Právnické knihovně Univerzity v Sydney a byla doplněna diskusním panelem Sydney Ideas. V říjnu 2016 se Silent Tears objevily na Berlin Photography Biennale. Od listopadu 2016 do ledna 2017 byla výstava vystavena v MAMA v Austrálii. V červenci 2017 se na Biennale v Benátkách uvede výběr děl.

Výstava Silent Tears potřebuje minimálně 225m2 a zahrnuje následující:

  • 25 laserově vytištěných Duro Clear 100cm x 67cm na plexiskle
  • 25 zarámovaných 20 ‘x 24’ černobílých dokumentárních obrazů
  • video instalaci s 25 iPady
  • zvukovou paletu
  • online aplikaci pro osoby se smyslovými, kognitivními poruchami a poruchami učení
  1. Podporovatelé a sponzoři

Belinda a Denise také vystoupili na Mezinárodní zdravotnické konferenci australských studentů medicíny v roce 2016, Národní konferenci o uměleckých aktivitách 2016, Mezinárodní konferenci umění a zdraví v Galerii umění v NSW v Austrálii a konferenci Jejer Wadon v Solo v Indonésii. V roce 2017 prezentovali na Australském národním summitu o zdravotním postižení.

Na podporu Silent Tears poskytli následující klíčové osobnosti z kruhů rovnosti pohlaví i z kruhů zdravotně postižených obsah, doprovázející příběhy účastnic, které podrobně popisují vícenásobné a protínající se formy násilí na ženách a dívkách se zdravotním postižením.

  • Rosie Batty, Australan roku 2015, Luke Batty Foundation
  • Megan Mitchell, Národní komisařka pro děti, Australská komise pro lidská práva
  • Hon Senátorka Michaela Cash, Ministryně žen, Australská federální vláda
  • Natasha Stott Despoja, Ambasadorka OSN pro ženy a dívky
  • Matthew Bowden, Spolu výkonný ředitel People with Disability Australia
  • Carolyn Frohmader, Výkonná ředitelka Women With Disabilities Australia
  • Dr Elizabeth Anne Riley, (PhD, MACouns, BSc)
  • Susan Salthouse, Členka poradního panelu COAG pro zamezení násilí na ženách.
  • Josephine Cashman, Členka Prime Minsters Indigenous Advisory Council
  • Leanne Miller, Výkonná ředitelka, Koorie Women Mean Business Incorporated
  • Lana Sandas, Výkonná ředitelka, WIPAN
  • Morgan Carpenter, Spolu předsedkyně národní organizace pro intersexuáli Oll Australia
  • Ross Coulthart, Walkleyho cenou oceněn investigativní novinář a hlasatel v 60 Minutes.
  • Dr Jan Hammill, Centre for Clinical Research Queensland University
  • Dr Di Winkler, Výkonná ředitelka Summer Foundation
  • Bruce Esplin, AM
  • Marie-Rose Paterson, kvalifikovaná psycholožka
  • Graeme Innes AM
  • Cate McGregor AM
  • Kate Swaffer, Předsedkyně, Výkonná ředitelka, Spoluzakladateľka Dementia Alliance International
  • Tara Moss, Autorka, zastánkyně lidských práv a bojovnice proti kyberšikaně
  1. Média do súčasnosti:

 

  1. Vedlejší

Výtvarnice Belinda Mason, Dieter Knierim, Denise Beckwith a Margherita Coppolino společně demonstrovali schopnost přinést relevantní, vysoce kvalitní a zaměřené akce pro národní i mezinárodní publikum těmito projekty:

  • Unfinished Business, 2013 – 2017, je výstava, která odhaluje příběhy domorodých australských lidí s postižením. V září 2013, v Paláci národů v Ženevě, zahájil tuto výstavu Kassel-Jomar Tokayev, generální ředitel Úřadu OSN v Ženevě a Velvyslanec Austrálie v OSN v Ženevě Peter Woolcott, která připadala na 24. zasedání Výboru pro práva osob se zdravotním postižením, orgánu v rámci Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva. V prosinci 2013 byla výstava vystavena i v sídle Světové zdravotnické organizace v Ženevě. V roce 2014 byla součástí oficiálního příspěvku australské vlády na Světové konferenci OSN 2014 o domorodých obyvatelích v New Yorku. Tento projekt byl financován ministerstvem zahraničních věcí a obchodu australské vlády (DFAT).
  • Outing Disability, 2014 – 2016, projekt, který odhaluje vícenásobné diskriminace, které zažívají lesbičky, gayové, bisexuálové, transsexuálové, intersexuálních a homosexuální lidé se zdravotním postižením. Projekt, který je financován rodinným plánováním NSW, je v současnosti na národním turné a byl uveden v Sydney na Mardi Gras (2014), na Mezinárodním dni osob se zdravotním postižením (2015) a na festivalu MidSumma (2016).
  • Intimate Encounters, 2001 – 2014, byla výstava, která prozkoumala rozmanitost lidí žijících se zážitky s postižením. Výstava procestovala 32 metropolitních a regionálních městských míst po celé Austrálii a 9 mezinárodních míst včetně Aucklandu, Barcelony, Londýna, New Yorku a Toronta. Tento projekt byl financován australskými státními a federálními vládními organizacemi včetně Accessible Arts NSW a Visions of Australia.